POTVRZENÍ O ZDRAVOTNÍ ZPŮSOBILOSTI ŘIDIČŮ SENIORŮ

POTVRZENÍ O ZDRAVOTNÍ ZPŮSOBILOSTI ŘIDIČŮ SENIORŮ
PŘI ŘÍZENÍ MOTOROVÉHO VOZIDLA V ZAHRANIČÍ
JAK JE TO DOOPRAVDY

V souvislosti s nepřesnými informace ohledně údajné povinnosti tuzemských řidičů seniorů prokazovat v zahraničí svou zdravotní způsobilost nejen platným řidičským průkazem, ale i lékařským potvrzením, které byly v nedávné době zveřejněny ve Světě motorů, považujeme za nezbytné uvést vše na pravou míru, aby tuzemští řidiči nebyli mateni nepřesnými či zavádějícími informacemi.

Musí tedy mít řidič senior potvrzení o zdravotní způsobilosti i v zahraničí?

Při cestách mimo ČR není lékařské potvrzení potřebné.

Policisté jiných států toto potvrzení nevyžadují, a ani jej vyžadovat nemohou. V mezinárodním provozu totiž slouží řidičský průkaz mj. i k prokázání potřebné zdravotní způsobilosti řidiče, a kontrolní, zpravidla policejní orgány nemohou zpochybnit platnost řidičského průkazu vydaného jiným státem pouze proto, že není doplněn jakýmkoliv jiným dokladem prokazujícím zdravotní způsobilost.

Vyplývá to jak ze směrnice Evropské parlamentu a Rady 2006/126/ES o řidičských průkazech, tak i z mezinárodních smluv o silničním provozu (Úmluva o silničním provozu – Vídeň 1968 a Úmluva o silničním provozu – Ženeva 1949).

Podle čl. 2 odst. 1 směrnice Evropské parlamentu a Rady 2006/126/ES o řidičských průkazech1 platí, že „řidičské průkazy vydané členskými státy jsou vzájemně uznávány“, přičemž toto pravidlo platí bez dalšího. Z toho tedy plyne, že žádný členský stát EU nesmí po řidičích majících řidičský průkaz vydaný jiným členským státem vyžadovat žádný jiný doklad, kterým by měla být prokazována zdravotní způsobilost k řízení motorového vozidla.

Podle čl. 41 odst. 2 písm. a) Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968), vyhlášené pod č. 83/2013 Sb. m. s.,2 platí, že smluvní strany musí uznat:
i) každý vnitrostátní řidičský průkaz, který odpovídá ustanovením přílohy 6 této Úmluvy;
ii) každý mezinárodní řidičský průkaz, který odpovídá ustanovením přílohy 7 této Úmluvy, za podmínky, že je předložen spolu s odpovídajícím vnitrostátním řidičským průkazem, za platný na svých územích pro řízení vozidel, která patří do kategorií, na které se řidičské průkazy vztahují, za podmínky, že řidičské průkazy jsou dosud platné a že byly vydány jinou smluvní stranou nebo její částí, nebo organizací náležitě k tomu zmocněnou touto jinou smluvní stranou, nebo jednou z jejich částí.

Žádná z výjimek z této povinnosti neumožňuje smluvní straně vyžadovat po cizozemských řidičích speciální doklad o zdravotní způsobilosti.

Podle čl. 24 odst. 1 Úmluvy o silničním provozu (Ženeva 1949), vyhlášené pod č. 82/2013 Sb. m. s.3 každý smluvní stát povolí řidiči, který byl vpuštěn na jeho území a který splňuje podmínky stanovené v příloze 8, aby řídil na jeho silnicích bez nového přezkoušení motorová vozidla kategorie nebo kategorií definovaných v přílohách 9 a 10, pro které po tom, co prokázal své schopnosti, mu byl vydán platný řidičský průkaz příslušným orgánem jiného smluvního státu nebo jeho části, nebo organizací zmocněnou tímto orgánem.

Také zde nelze dovodit oprávnění smluvní strany vyžadovat po řidičích z jiného státu předložení jakéhokoliv speciálního dokladu o zdravotní způsobilosti krom platného řidičského či mezinárodního řidičského průkazu.