Náhrada škody na vozidle ze strany pojišťovny

Jiný řidič způsobil škodu na mém vozidle, které mám k účelu podnikání. Škoda byla řádně nahlášena a zlikvidována s tím, že oprava bude hrazena z povinného ručení pojištěného. Oprava byla provedena, faktura vystavena a poslána pojišťovně k proplacení. Pojišťovna však nezaplatila rozdíl, zohledňující obchodní cenové rozpětí náhradních dílů na trhu, a také DPH, které mám prý uhradit já, jako poškozená. Z mého pohledu je to nelogické, a to i v případě, že jsem plátcem DPH. Rovněž tak si nejsem jistá, zda mohou pojišťovny diktovat poškozeným, kde mají nechat opravit své vozidlo. Známí, kteří byli v podobné situaci, nic nedopláceli. Rovněž tak jsem toto konzultovala s naším právníkem, který mi sdělil, že je požadavek pojišťovny protiprávní. Dovoluji si Vás požádat o stanovisko…

Nejprve k DPH. Postup, který pojišťovna použila, je standardní a u všech pojistitelů totožný. Náhrada škody na vozidle, používaném neplátcem DPH, je vyplácena včetně DPH; náhrada škody na vozidle používaném plátcem DPH je vyplácena bez DPH. Důvod je jednoduchý – u neplátce DPH je i DPH součástí škody. Poškozený hradí fakturu za opravu včetně DPH a nenárokuje si vrácení DPH u státu. U plátce DPH je situace jiná. Hradí fakturu za opravu včetně DPH, nárokuje si ale vrácení DPH u státu. DPH tedy není součástí škody. Přenést povinnost úhrady DPH a její následné vrácení od státu není možné, protože pojišťovny nejsou plátci DPH.

K rozdílu úhrady cen náhradních dílů: U starších vozidel pojistitelé uplatňují tzv. korekci nákladů na materiál. Touto korekcí se vyrovnává rozdíl mezi cenou náhradních dílů, které jsou přiměřené pro opravu vozidla určitého stáří a cenou skutečně použitých náhradních dílů. Velmi zjednodušeně řečeno, jsem-li vlastníkem 15 let starého vozidla, není zcela obvyklé a přiměřené použít na jeho opravu nové originální náhradní díly. Pojistitelé nepožadují opravu takovými díly, které by odpovídaly stáří vozidla, ale doporučují poškozeným opravu ve svých smluvních servisech, které obvykle používají tzv. aftermarketové díly, které jsou kvalitativně zcela srovnatelné, cenově ale mnohem dostupnější. Poškozený má na výběr, zda využije doporučení pojistitele; pokud však bude trvat na opravě originálními náhradními díly v autorizovaném servisu, musí počítat s tím, že náhradní díly nebudou hrazeny v plné výši.Nicméně i „korekce nákladů“ ze strany pojišťoven má své limity. Lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 2221/07, kde Ústavní soud mj. konstatoval:
„Je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla.“